Od srpna 2024 je ze mě Barbora Šurovská, ale stále mě jde někde najít pod rodným jménem Barbora Šimšová.

O mně a o tom, jak vznikla ASURIA

Od mala jsem tíhla ke psům a celkově ke všem zvířatům. Už ve 14 letech jsem začala dobrovolně pomáhat na Toulcově dvoře se zvířaty a postupně se ze mě stala plnohodnotná lektorka kroužků pro děti. Následně jsem působila na Stanici přírodovědců, kde jsem vedla chovatelské kroužky pro děti a kroužek Práce se psem. 

 V 15 letech se mi splnil sen a konečně jsem dostala svého vlastního psa a mohla jsem tudíž konečně v praxi využít všechny mé znalosti, které jsem už před tím nadšeně nasávala. Později k nám přibyla nalezená starší fenka jorkšíra Bobinka, která nás opustila v roce 2024.

Sama jsem se jako nadšená pejskařka jezdila vzdělávat k trenérům, sledovala jsem online zahraniční webináře a konference o tréninku zvířat. Postupem času mě několik trenérů nabídlo skvělé příležitosti a pobídlo k tomu, abych začala své zkušenosti předávat dál. Jsem jim za to nakopnutí vděčná.

Název ASURIA vychází z oficiálního jména mojí fenky Arinky v průkazu původu. Chtěla jsem jí vzdát hold a natrvalo si zanechat v mém dalším působení památku na mé úplné začátky.

Neskutečně mě baví předávat moje zkušenosti dál. Snažím se přiblížit mladým nadějným pejskařům a pejskařkám základy tréninku psů nejen osobně, ale i na sociálních sítích. Trénink celkově beru jako cestu ke spokojenému a bezproblémovému životu se psem, která zároveň buduje náš vztah. Nemůžeme po psovi chtít něco, co neumí. Aby ho život s námi bavil, musí ho bavit i trénink.